Informace

Jsem trans? Jsem nebinární? Kdo jsem? Jak to poznám?

Tyto otázky si jednou položil každý trans nebo nebinární člověk. Odpovědět na ně ale nemusí být jednoduché a často je to nakonec na vás samých, abyste odpovědi zjistili*y.

Tranzice je náročné období života. Ne každý má od malička jasno, někteří váhají i poté, co už dávno prošli pubertou. Jiní zase už od školky vědí, co je špatně. Můžete mít silné pocity nesouladu se svým tělem nebo se straníte okolí a uzavíráte se do sebe a nedokážete přijít na kloub tomu, co se s vámi děje. Samotný proces hledání sama sebe může být běh na dlouhou trať.

Každý člověk prožívá svou identitu i své tělo jinak, proto není snadné poskytnout nějakou zjednodušenou příručku nebo test, po jehož vyplnění budete se stoprocentní jistotou vědět, jak to s vámi vlastně je. Mnoha lidem, kteří o své identitě měli*y pochyby, pomohlo naslouchat ostatním, kteří procházejí tranzicí nebo mají podobnou zkušenost. Jste-li na pochybách, může vám pomoci popovídat si s někým, kdo je trans či nebinární, nebo si přečíst, co o své životní cestě napsali*y.

(jsmetransparent.cz)

Sexuální orientace obsahuje několik různých složek, jako je třeba fyzická přitažlivost, citová přitažlivost, sexuální chování, schopnost navazovat vztahy atd. Mnohdy jsou všechny tyto složky zacíleny jedním směrem (například muž, kterého fyzicky i citově přitahují ženy a vyhledává vztahy výhradně se ženami), ale není tomu tak vždy. Mohou být i muži, které fyzicky přitahují spíše muži, citově zase spíše ženy, a dávají přednost vztahům se ženami, nebo třeba ženy, které fyzicky přitahují ženy, citově muži, a nebrání se vztahům s lidmi jakéhokoli genderu. Pak jsou i lidé, kteří citovou ani fyzickou přitažlivost necítí k nikomu. Jakákoli možnost je v pořádku, protože prožívání sexuality je jedinečné a každý člověk to může mít trochu jinak. (sbarvouven.cz)

Genderová identita je náš vnitřní pocit příslušnosti k určitému pohlaví, pocit, že se cítíme být ženou, či mužem (nebo dívkou, či chlapcem), případně ani jedním z nich. Pro člověka, u kterého se genderová identita a pohlaví připsané po narození liší (například když je připsané/biologické pohlaví mužské, ale člověk se vnitřně cítí být ženou a žít v ženské roli), používáme obvykle termín transgender člověk (nebo zkráceně trans člověk). Pro všechny ostatní používáme termín cisgender člověk (cis člověk).

V obou případech se jedná o to, že se člověk identifikuje jako žena, nebo jako muž. Jsou ale i lidé, kteří se nedokážou zcela ztotožnit ani s jedním z uvedených pohlaví. Jde o velice různorodou skupinu genderově rozmanitých lidí (např. agender lidé, co se neidentifikují s žádným pohlavím, genderfluidní lidé, u nichž se pocit příslušnosti k určitému pohlaví může měnit v čase nebo v závislosti na situaci, a další nebinární lidé, co svůj gender prožívají ještě jinak).

(sbarvouven.cz)

Pohlaví je biologická kategorie, která se používá k označení fyziologických, anatomických a genetických charakteristik, které rozlišují mezi muži a ženami. U většiny lidí jsou tyto charakteristiky přiřazeny při narození na základě vnějších genitálií. Někteří lidé se narodí s charakteristikami, které se nendají jednoznačně přiřadit ženám nebo mužům, tyto osoby jsou označované jako intersex.

Gender nebo také genderové identita je komplexní koncept, který se pojí k sociální roli, vzhledu, způsobu chování nebo jinému vyjádření identity, kterou člověk pociťuje jako vlastní. Gender se odlišuje od biologického pohlaví a odkazuje na sociální, kulturní, a psychologické aspekty toho, co znamená být mužem, ženou, nebo někým jiným. Gender je vytvořen společností a kulturou a může se lišit mezi různými společnostmi a časy.

Termín intersex je zastřešující označení pro lidi, jejichž pohlavní znaky (genitálie, gonády, hladiny hormonů, chromozomy) nejsou ani typicky mužské, ani ženské. Zahrnuje řadu pohlavních variací. Být intersex a trans není totéž, první se týká biologického pohlaví (jaké mám pohlavní znaky), druhé genderové identity (jak se cítím).

Každý člověk má nějakou genderovou identitu a nějakou sexuální orientaci. Tyto dvě složky jsou na sobě nezávislé, tj. trans a nebinární lidé mohou být gayové, lesby, bisexuální, pansexuální nebo třeba heterosexuální, asexuální a podobně. Záleží jenom na tom, jak člověk sám prožívá svou citovou a fyzickou přitažlivost k druhým lidem. (sbarvouven.cz)

Rozhodně ne. Je pravda, že některé církve nebo farnosti spojují víru s jasnými pravidly a mluví v souvislosti s LGBTQI+ lidmi o nepřirozenosti (či dokonce o ohavnosti). Jde však o nepochopení Bible a jejího základního poselství – Bůh je dobrý, stvořil člověka tak, aby byl jako on sám a my máme za to milovat jeho, sebe a všechny ostatní. Křesťanství je o vztahu k Bohu, k sobě a k druhým lidem, a podobně je to i v jiných náboženstvích. Nemáme se věnovat nenávisti, ale těmto vztahům.

(sbarvouven.cz)

Tranzice je proces, který člověku umožní žít ve společnosti v roli, ve které se cítí dobře. Aby bylo v ČR možné s tranzicí začít, je třeba mít stanovenou medicínskou diagnózu „genderového nesouladu“. Tuto diagnózu stanovuje lékařský tým pod vedením sexuologa*žky ve spolupráci s dalšími odbornicemi*níky (mimo jiné je potřeba např. odborný posudek z oblasti klinické psychologie). Před nasazením hormonů je nutné absolvovat potřebná lékařská vyšetření, zejména endokrinologické a interní. Během hormonální terapie si člověk může změnit jméno na takzvaně neutrální tvar (můžou se tak jmenovat ženy i muži, třeba Vlasta, René nebo Andrea). Po absolvování chirurgické sterilizace je pak možné si změnit jméno, které bude v souladu s autentickou genderovou identitou, a změnit si i rodné číslo a úřední pohlaví v dokladech. V našich podmínkách je chirurgická sterilizace bohužel stále nutnou podmínkou k úřední změně pohlaví. K tomu, aby byla schválena, ji musí odsouhlasit odborná komise. Operační zákrok hradí pojišťovna, případné další operace (zejména plastické) si pak hradí člověk sám. Diagnózu genderového nesouladu je možné získat i před 18 rokem věku, a to včetně hormonální terapie nebo dalších kroků, pokud jsou splněny všechny nutné podmínky. (sbarvouven.cz)

Podrobnější informace naleznete například na: Jak probíhá „oficiální“ tranzice v ČR? – Transparent (jsmetransparent.cz)

Coming outem se nazývá proces, během kterého si člověk uvědomí svou menšinovou sexuální orientaci a/nebo genderovou identitu (vnitřní coming out), přijme ji a rozhodne se o tuto informaci podělit se svým okolím (vnější coming out). Pojem „coming out“ pochází z anglického jazyka („coming out of the closet“) a znamená v doslovném překladu „vyjít ze skříně“. Vhodný český ekvivalent k tomuto pojmu neexistuje, proto se používá i v češtině.

Coming out není ukončený proces, ať jde o ten vnitřní, nebo vnější. Procházet coming outem můžeme v každé nové situaci nebo když se seznámíme s novými lidmi a rozhodneme se s nimi o tuto informaci podělit. Vnitřně se člověk taky může vyvíjet, experimentovat, poznávat se. Např. žena, která navazuje romanticko-sexuální vztahy s muži a identifikuje se jako heterosexuální, se zamiluje do ženy, na základě toho se může změnit, jak se identifikuje (bisexuální, pansexuální, lesba,…), nebo se bude dál identifikovat jako heterosexuální a vztah se ženou brát třeba jako experiment. (sbarvouven.cz)

Je důležité si nejprve promyslet, komu se svěřit a jakým způsobem. Je jen na tobě, kdy se rozhodneš to udělat, aby ti to bylo co nejpříjemnější, a jaký způsob zvolíš, aby pro tebe byl bezpečný. Může to být dopis, osobní rozhovor nebo zpráva. Každý z nás má svůj vlastní příběh a není možné říct, která varianta je ta nejsprávnější. Pokud si nevíš rady, jsme tu pro tebe a rádi*y s tebou různé možnosti probereme. (sbarvouven.cz)

Lidé, kteří se rozhodnou před okolím projít coming outem, museli udělat velké rozhodnutí a často doufají, že budou přijati a pochopeni. Nic to na vzájemném vztahu nezmění – a taky proč by mělo? Člověk, který se nám svěří, je pořád tím stejným člověkem. Navíc nám tím ukázal, že nám věří a jsme mu blízcí. Je naprosto v pořádku, že tě to může překvapit nebo zaskočit, což můžeš klidně říct. Důležité je dodat, že to na vašem vztahu nic nemění a můžete se o tom bavit.

Abys takového člověka podpořil*a, můžeš dávat najevo, že je takové téma pro tebe v pohodě, že se o něm můžete bavit a že LGBTQI+ lidi respektuješ. Je dobré si dát pozor na to, abys je nezesměšňoval a neútočil na ně.

Každý z nás je nějaký a každý se v něčem liší. Podobně jako třeba barva očí, tak ani sexuální orientace nebo genderová identita nemá žádný vliv na charakter člověka, jeho schopnosti, dovednosti atd. Pokud se ti tedy někdo svěří s tím, že je lesba, gay nebo trans – není vhodné to říkat dalším lidem, pokud si to nebude přát, a je dobré respektovat jeho*její přání z hlediska oslovování, zájmen, osob, které komu to říct atd. Je taky dobré ocenit jeho*její odvahu, dáš tím najevo, že je u tebe ta informace v bezpečí a na vašem vzájemném vztahu se ani po coming outu nic nemění. (sbarvouven.cz)

Další příklady, jak s coming outem blízkého pracovat například zde: Psycholožka popisuje 3 fáze coming outu. Pomáhejte lidem vyjít s barvou ven i vy! – PRAGUE PRIDE

Spousta lidí si myslí, že registrované partnerství je vlastně manželství pro gaye a lesby. Mezi oběma institucemi ale existuje řada rozdílů, a ne malých. Jak na symbolické, tak na praktické rovině.  A samozřejmě i ve vztahu k dětem. (jsmefer.cz)

Další informace o rozdílech mezi těmito svazky naleznete například zde: Manželství pro všechny (amnesty.cz)